Když mi někdy v létě přistála v mailu pozvánka na podzimní "zavírání nebe" v Duxfordu, sice na IWM Duxford Autumn Air Show 2013, tak jsem nabídku hned vymazal a četl další maily. Ale nakonec mi to nedalo, červíček v hlavě vrtal a vrtal, tak jsem mail z koše obnovil. Jen tak pro zajímavost, co bude v programu jsem se podíval na stránky Královského válečného muzea Duxford a po zhlédnutí předběžného seznamu techniky jsem už trošku zahmhmčel a zase "jen tak pro zajímavost, kdyby náhodou" kouknul na stránky RyanAiru, jestli náhodou není kolem tohoto data nějaká dobrá letenka za pár kaček...  
A byla, sviňa... :)  
 
Tak jsem v září sám, leč s milostivým souhlasem mé ženy, dcer, tří koček a papouška Dorotky přes Brno odfičel do Londýna, kde jsem se v pátek levně a slušně ubytoval u krajánků (http://www.innlondon.co.uk/), v sobotu jsem strávil celý den u a v nádherné lodi CuttySark (budou fotky - nádherný kliper) a v neděli jsem opravdu velmi brzy ráno odjel vlakem do Cambridge, odkud jezdila kyvadlovka na letiště do Duxfordu.  
 
Počasí bylo na naše poměry HROZNÉ! Pršelo, foukal studený vítr, mraky se občas vyloženě válely po dráze... Po zkušenostech z Aviatické pouti v Pardubicích, v podstatě deštěm zrušené, jsem nakvašeně očekával podobný neslavný průběh i v Duxfordu. Ale trochu mě zviklávalo nadšení a úsměvy na tvářích místních nadšenců, kteří si v pláštěnkách či s deštníky v klidu prohlíželi zaparkované éra, jako... no jako by nelilo. Chlapi, děti, ženy, celé rodinky né že mlčky snášeli déšť a kosu jak kráva, ale oni si to prostě užívali a každý občasný šplecht studené vody přivanutý větrem "ze spodu" si ti zatracení ostrovani vychutnávali jako bonus! Lidí bylo ale i tak samozřejmě mnohem méně než na hlavních show v Duxfordu, toto bylo jednoznačně pro srdcaře!  
Tož nechal jsem se jimi nakazit a seč jsem mohl, dělal jsem, že to studené a mokré všude kolem prostě NENÍ. Měl jsem pláštěnku, ale i tak jsem byl promáčený opravdu slušně a to ještě nic nezačalo...  
Oprostit se od mokra ale naštěstí nebylo tak těžké. Spousta krásných ér všude kolem! Jeden musel dávat pozor, aby ho nepraštilo křídlo kolem taženého Spitfira, KityHawka, stodevítky... Všemu vévodily venku zaparkované maminy Catalina a B-17, v dáli se třpytil nádherný Saber (který nakonec jako jeden z mála nelétal), několik Spitfirů různých typů, Hurricane, 3x Me-109 (Buchon), americké palubní stíhačky, různé "Hawky", všeliké civilní mašiny jako třeba můj oblíbený Beaver, Dragon Rapid a já už ani nevím, co tam všechno bylo za krasavce.  
 
Jak je v Duxfordu obvyklé, lze při podobných akcích občas nahlédnout do hangárů kde se renovují éra. Můžeme tak nejen vidět různé zajímavé exponáty a "věci" vytažené blíže k povolené cestičce pro návštevníky, ale přímo pozorovat restaurátory při práci. A pohled na strejdu jak mlátí kladivem do kusu Spitfira který je opodál na kozách taky stojí za to! :) Nebo Mustang v rozsypu, různé motory, bomby, rakety a vyloženě unikátní kusy letadel, "harampádí" a vybavení v různém stavu, od jako nových po pokroucené rezavé "cosi", mnohé s vlastním příběhem. Někdy jen zvláštním, někdy i tragickým. Něco jsem nafotil, časem zde vložím fotogalerii s pár obrázky.  
 
A jak to nakonec dopadlo tedy s tím létáním? Anglické počasí ukázalo svou pověstnou prchlivou povahu a když začal konečně letový program, s deštěm to už nebylo tak jednoznačně mokré. Občas pršelo, občas svítilo sluníčko, chvílemi jen poprchalo a chvílemi hustě pršelo. A chvílemi to bylo opravdu krušné, třeba při vyspoupení Cataliny, nebo AH-64 Apache. Ale ať bylo tak nebo tak - nezájem! Tady je dnes letecký den a tady se létá! A fandí letadlům a všemu s éry spojenému!  
 
Nebudu popisovat letecká vystoupení jak šla za sebou. Snad jen, že nakonec nepřiletěla English Electric Canberra, nelétal F-86 Sabre (snad problém s motorem), ale jinak se létalo imrvére, déšť nedéšť, vítr nevítr!  
 
Byla to paráda. Když odpoledne airshow skončilo, vrátil jsem se kyvadlovkou do Cambridge, vlakem do Londýna a velmi brzy ráno jsem zase fičel za deště Ryanairem do Brna, no a po obědě jsem byl zpátky doma ve stověžaté Praze. Stálo to za to? Bylo to náročné, ale kurňa že stálo! Perfektní organizace, spousta lidí, kteří ač různí mají společnou lásku k letadlům a létání a nádherné mašiny v letu, či na zemi. Další akcí podobného ražení i cestovního hurá stylu kterou bych rád navštívil, by mohlo být červencové Royal International Air Tattoo 2014. Bude to totiž (a to ještě kdoví jestli) asi poslední možnost, jak vidět za letu úžasný delta bombardér Avro Vulcan. Mimo jiné nádhery. Uvidím, třeba se zadaří.  
 
 
A abych jenom nekecal, tady je pár videí s některými krasavci, kteří se mi dostali před objektiv.  
Tak ať vám to šmakuje! :)  
 

Poznámka k videu: pokud používáte Internet Explorer a místo videa vidíte pouze rámeček s křížkem v rohu nahoře, máte zastaralý Flash v IE, aktuální si stáhnete (pak nainstalujte a restartujte prohlížeč) na oficiálních stránkách Adobe
http://get.adobe.com/cz/flashplayer/?promoid=DAFYL
nebo použijte jiný prohlížeč jako Firefox, Operu, Chrome, Safari...

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
(Pozn.:
Prosím, abyste případné připomínky a dotazy psali do komentářů pod tímto článkem, ať to máme hezky u sebe a můžeme případné otazníky řešit přímo u příslušného článku. Děkuji!)