Stejně jako loni a předloni a předpředloni jsem i letos zavítal na Dny NATO v Ostravě. Jezdím tam rád. Je to letecká armádní show, bez blbinek pro “rodiny s dětmi” jako na (podle mého názoru, nikomu ho nenutím) už pofiderních akcích typu pardubických leteckých poutí. Nechápejte mě špatně, každý ať si chodí kam chce, ale já jsem se loni v Pardubkách zařeknul, že už mě tam nikdo neuvidí a tak to dodržuju :) Já mám prostě rád letadla a lidi kolem nich, ne nějaká trapná “show” s trapným přistáním mimozemsťanů atd a ještě za to platit mastné vstupné… To rád oželím, raději přišetřím a vyrazím někam do Anglie (kde to ti angláni prostě umí, marná sláva, ta tradice je tam obrovská), nebo třeba do Ostravy.  
 
Do Ostravy je to kus. Plánoval jsem hupsnout do prskoletu hned brzy ráno, abych tam tak o půl osmé byl. Ale nakonec bylo všechno jinak. Volal jsem kamarádovi Ivošovi ze Zlína, jestli tam nepojede či nepoletí (je to chroust akrobat), že bysme se tam potkali. No a on říkal že tam nepojede, ale poletí svým novým ULL DG-4 (na který jsem mu dělal “design”, jestli se tak dají nazvat dva proužky přes trup). No a že jestli nechci letět s ním. Tož po dlouhém 0,3 sekundovém rozmýšlení jsem to nevzal z Prahy nahoru na Ostravu, ale dolů na Zlín a přesně na domluvený čas jsme se setkali na letišti ve Štípě u Zlína. Tam po krátké přípravě celé skupiny (byla to celá výprava ULL z tohoto letiště, taková malá invaze) jsme vyrazili směr Ostrava.

Na kochání nad krásami valašských údolí zalitých ranní mlhou nebyl moc čas. DG-4 docela sviští, takže za cca 22 minut jsme byli v Ostravě. Během této doby probíhal čilý radioprovoz s ATIS a věží v Ostravě.

Trochu vzrůša s nefunkčním odpovídačem, no, než jsme se rozkoukali, byli jsme tam. Přistání byla docela prča. Letiště se z oparu vynořilo poměrně “nečekaně” a navíc pilot měl dráhu skrytou za motorem. A ten bambula vedle pilota (tedy já) si nějak nedovodil, že pilot tu dráhu nevidí, tož jsme se zjevili nad prahem dráhy v opravdu SLUŠNÉ výšce. Ivoša skoro trefila mrtvice když si uvědomil, že by mohl být s ULL dlouhý v Mošnově…!!! Kde létali v pohodě Ruslan a B-52!!! Zkrátka, hrozila ostuda která by se v Třebové tradovala ještě roky. Tož “všechno ven” a pořádným skluzem Ivoš tu hbitou, elegantní, ale rozjetou mašinu přibrzdil a přistáli jsme, no, skoro jak Harrier :) Pro představu, toto je foto z éra takřka nad prahem dráhy…

 
 
 
PARÁDA!!! Nečekaný efekt toho, že jsme přiletěli érem byl ten, že jsme dostali pásky na ruce a takto označeni jsme mohli skoro všude! Brány pro veřejnost byly ještě zavřené (a že se tam už tísnily davy - v sobotu, kdy jsme tam byli, přikvačilo na Mošnov 140 000 lidí!) a tak jsme se pohodlně mohli kouknout na vystavené mašiny. Samozřejmě, nejdřív jsme zamířili ke konvertoplánu V-22 Osprey, jehož silueta už z dálky vzbuzovala u letecky postižených spoluobčanů neartikulované zvuky. Ano, taky jsem hýkal. A hýkal jsem ještě víc, když se nás mladý amík v uniformě z ostrahy V-22 zeptal “Do you want to look inside?” - No kurňa že chcu!!! A poslúchaj paradajo, možu tam aj fotit? - “Sure bro, no problem!”. Takže jsem byl stejně jako Venclovský “ščasný” :) Prohodil jsem pár slov i s pilotem V-22. Když jsem se ho ptal, jestli se to řídí spíš jak letadlo, nebo spíš jak vrtulník, tak se zasmál, a říkal, že spíš jak “plejstejšn” :) Ale zas taková brnkačka to nebude, to je nám jasné.  
 
Po prohlídce V-22 a dalších mašin jsme se letištním “shuttlem” přesunuli na druhou stranu letiště, na stojánku vystupujících proudových mašin. Byl to pro mě silný zážitek, být těm nabušeným burácejícím strojům a lidem kolem nich tak blízko a moc jsem si to užíval. A taky jsem natáčel. Používal jsem nový Panasonic FZ1000 se záznamem ve 4K, s mikrofonem VideoMic RODE Rycote. Nabral jsem toho přes 100GB a z některých záběrů postupně tvořím videa, které vám tu rád ukážu. Z letových vystoupení tam skoro nic není. Ukázky se létaly daleko od nás. Ale zase mám spousty záběrů na krásné mašiny z bezprostřední blízkosti. Tak třeba se vám budou líbit.  
 
 
 
První video je se slovenským strojem. Bratia Slováci přiletěli ze Sliače s nám dobře známým stíhacím letounem Mig-29. Natočil jsem, jak chalani nahazovali motory (nadvakrát, protože pozemní zdroj z Mošnova jim v prvním případě překmitem napětí vyresetoval systémy - řečeno velmi zjednodušeně) a tak jsem z toho udělal videjko, na které se tu můžete podívat. Toto má ještě “dohru” - jaké bylo moje OBROVSKÉ překvapení, když se mi po zveřejnění videa za pár dnů ozval vystupující pilot Migu-29 mjr. Martin “MAT” Kuterka, že netušil, že jeho “video-učitel” programování na Turnigy T9x byl u jeho mašiny!!! :) Takže, kluci s T9x - až si z vás zase na poli nebo louce, nebo letišti bude někdo dělat p*del, že létáte s takovým a makovým rádiem a že by se na to ani nevys*ali atd atd, známe to… Tak je můžete do p*dele poslat vy, protože jestli je to rádio dost dobré display pilotu Migu-29, tak je dost dobré i nám a přes to nejede vlak! :)  
Ale to jen taková perlička. Takže - slovenský Mig-29!  
 
 
 
Jak jsem psal, do V-22 jsme se dostali i dovnitř, bylo to super, ale bohužel letové vystoupení jsme neviděli, protože jsme se zrovna letištním autobusem přesunovali od stojánky zpět k “masám”. Holt člověk nemůže mít všechno. Ale nechali jsme se z busu vykopnout u stojánky ULL, která se nacházela asi v půlce dráhy. Tak se mi podařilo nerušeně natočit “aspoň” odlet V-22. Musím říct, že v letovém režimu “letadlo”, kdy jsou motorové gondoly sklopené pro horizontální let, vypadá tato dvojice OBROVSKÝCH vrtulí impozantně. Někomu to připomíná větrné mlýny, jinému létající větrné elektrárny… ať tak nebo tak, je to úžasná mašina a jsem rád, že jsem ji viděl, sáhnul si na ni, viděl ji v letu a aspoň trochu si ji natočil.  
 
 
 
Na Gripeny už jsme si (my, fandové letectví) pomalu zvykli, piloti a mechanici prý taky :) a nemůžou si je vynachválit.  
Mě se to éro taky líbí. Ve srovnání s obrovskými americkými nebo ruskými mašinami mi připadá jako taková malá obratná svalnatá lasička s přerostlými špičáky, s řetězovou pilou ve svých malých pacičkách :) Přijde mi, že to je éro svými parametry přesně pro nás. Akorát by jich mohlo být víc - ale za to éro nemůže…  
Švédské letectvo provozuje Historickou letku, kde udržují a veřejně provozují některé skutečné unikáty. A dva úžasné stroje, které můžeme bez obav označit za dědečka a taťku našeho Gripena, sice SAAB Draken a SAAB Viggen, po loňském omezeném vystoupení (Draken měl problémy) to tentokrát rozbalily v Ostravě naplno. MImochodem - bylo to jejich jediné letošní vystoupení mimo severské státy, tak si toho važme :)  
Draken a Viggen jsou podle mého názoru nádherné stroje, jaké vznikaly pouze kdysi za studené války, naprosto jistě vedené zkušenými piloty, taktéž možná už dědečky.  
Ale, pozor, dědečky s ocelovými ptáky!  
 
 
 
 
(Pozn.:
Prosím, abyste případné připomínky a dotazy psali do komentářů pod tímto článkem, ať to máme hezky u sebe a můžeme případné otazníky řešit přímo u příslušného článku. Děkuji!)