Zálet modelu Retro Junior proběhl v naprosto nevhodných podmínkách. Foukalo jak prase, zima, sem tam nějaká kapka z nacucaných mraků… Ale už jsem to nemohl vydržet tak co už…
Využil jsem kamaráda Jardu pro pomoc při záletu i pro natočení videjka dokumentujícího zálet. Vyznávám filozofii “když už to rozbiju, chci to mít natočené na památku” :)
Při záletu jsem k modelu dodávané závaží na dovážení modelu prozatímně přilepil lepící páskou k ose podvozku.
Vrtuli jsem použil dodávanou 8x6” a nutno říct, že s odběrem kolem 10A (reg umí 20A) a příkonem kolem 100W je letový projev skutečně dobový… Rozuměj - sotva to leze :)
Ale krásně to leze… Při hladké dráze (kterou já teď nemám k dispozici) a vhodných podmínkách (počasí) není s maketovým startem ze země problém. Ale v těch podmínkách, které panovaly při záletu, s povrchem který byl pod podvozkem to byla spíš loterie, jestli se model vznese, nebo v silném větru převrátí. Na začátku videa (v čase cca 0:25) můžete vidět jak model “upaluje” po trávníku - tak to jsem měl plný plyn!
Nakonec jsem éro netrápil a neriskoval další poškození z “nafouknutých” startů a raději jsem ho házel.
Za letu je Retro Junior opravdu krásnou připomínkou přestabilizovaných konstrukcí z úsvitu letecké modelařiny. Velké vzepětí křídla (chválabohu s křidélky) spolu s použitým profilem dává modelu charakteristický “kolébavý” let. V zatáčkách musíte model držet výchylkami křidélek a směrovky (dostatečně účinné), jinak se urputně sám vrací do vyváženého letu.
Nepozoroval jsem žádnou ochotu po padání do čehokoliv a aby model při přetažení místo poslušného prosedání do něčeho nekalého spadnul, to už musíte být opravdu snaživé (směrovkou) kvedlající poleno. Éro se dá krásně natáhnout na plynu a při průletech nad dráhou brnkat podvozkem s “dobovým” poskakování. Moc se mi letový projev líbí - v teplém letním podvečerním oleji to bude naprostý antistres!
Přistání s modelem je bezproblémové. Široký podvozek maketově hodně předsazený před těžiště je dostatečně robustní a pokud s tím opravdu humpolácky nemajznete, nemusíte se bát žádného poškození. Junior nemá řízené kolečko a má jen “ostruhu” na trupu. Spolu s nastavením podvozku a výkonem motoru s originální vrtulí s tím moc snadno nezatočíte (pomocí ofouknutí směrovky vrtulí), ale to k této kategorii modelu taky patří. Zkrátka namířím a jedu :)
Když to mám shrnout, model létá tak, jak jsem si představoval že by létat mohl, kdyby se povedl. A já si myslím, že mezi těmi univerzálními bublinami v podobě elektrovětroňů podobných jeden druhému jako vejce vejci, je Retro Junior zajímavým létajícím zařízením, nakolik se to jen dá říci o historiku vypěněném ve formě z moderního materiálu.
Pokud vás představa plastového retro historika uráží a vyžadujete opravdové žbrdlinky, stehování roztrženého papírového potahu Kanagomem, vůni éteru a posekané prsty od nekonečného startování detoňáku (nic proti, má to něco do sebe, taky jich doma pár mám), EPO Retro Junior není nic pro vás.
Ale pokud si chcete zavzpomínat nebo prostě jen příjemně polétat bez výše zmíněných “slastí”, s velmi odolným a snadno provozovatelným modelem s neotřelým vzhledem a nenáročným řízením, pak možná Junior stojí za vaši pozornost…
Jediná záležitost která si případně zaslouží jednoduchou úpravu je opravdu “maketový”, leč na dnešní poměry přece jen slabý pohon. Lítá to bez problémů, ale nemáme žádnou rezervu výkonu a v případě horších podmínek a povrchu nám v podstatě znemožní starty ze země. To se dá ale snadno napravit větší vrtulí - viz následující článek s dalším videem. Rezerva výkonu nikdy není na škodu a není problém létat si po startu na vyšší výkon už jen cca na třetinu plynu kolem frňáku.
Případní zájemci - můj Junior je s malými úpravami (hlavně výkonnější vrtule - viz brzy následující video) k prodeji za vstřícnou cenu (nákupní bez dopravy) k dispozici. Případným uživatelům Open9x mohu poslat mailem zalétnutý model, nebo jim ho zdarma nahrát do rádia.
Poznámka k videu: pokud používáte Internet Explorer a místo videa vidíte pouze rámeček s křížkem v rohu nahoře, máte zastaralý Flash v IE, aktuální si stáhnete (pak nainstalujte a restartujte prohlížeč) na oficiálních stránkách Adobe
http://get.adobe.com/cz/flashplayer/?promoid=DAFYL
nebo použijte jiný prohlížeč jako Firefox, Operu, Chrome, Safari... Minimálně za zkoušku to stojí. Já osobně jsem před časem po letech přešel z Firefoxu na Google Chrome a nemůžu si ho vynachválit :)
(Pozn.:
Prosím, abyste případné připomínky a dotazy psali do komentářů pod tímto článkem, ať to máme hezky u sebe a můžeme případné otazníky řešit přímo u příslušného článku. Děkuji!)